1. Výstup z vlaku 2. Východ z nádraží 3. Chůze > vsuvka kamarádka > vsuvka kresba 4. Běh > vsuvka nehoda 5. Odjíždějící vlak
Lilly potká svojí kamarádku před orlojem. Lilly jde z Celetné ul., Renata naproti. Pohled přes Bětky rameno na Renatu, v tom si Renata všímá Bětky. Dobíhají k sobě. Obejmou se a následuje dialog:
| Lilly: | Mé oči se nepletly, jsi to ty. |
| Renata: | Buď pozdravena, drahá! |
| Lilly: | Naposled jsme tě spatřila stojíc před fabrikou, jak se do tebe opíraly sluneční paprsky |
| Renata: | Zdá se to být, jako včera. |
| Lilly: | Nechceš se projít a zavzpomínat na staré časy? |
| Renata: | Tuze ráda. |
Záběr z dálky na gestikulace, jdou směrem do Pařížské ul., přibližně 20s na konci začínající zvuk orloje, který se prolíná i do loučení, potřeba extra nahrát.
| Renata: | Jé, to je ale hodin, až se z toho přesypaly i samotné přesýpací hodiny. |
| Lilly: | Ještě okamžik, opravdu už kráčíš? |
| Renata: | Bohužel náš čas byl přesypán, buď zdráva. |
| Lilly: | Sbohem. |
Obě se rozcházejí, záběr z dálky. Lilly pokračuje směrem na magistrát.
Lilly potká svojí kamarádku před orlojem. Lilly jde z Celetné ul., Renata naproti. Pohled přes Bětky rameno na Renatu, v tom si Renata všímá Bětky. Dobíhají k sobě. Obejmou se a následuje dialog:
| Renata | Opravdu jsi to fakt ty? |
| Lilly: | Ahoj. |
| Renata: | Dlouho jsme se neviděly, naposled v metru? Jako by to bylo včera. |
| Lilly: | Taky jsem tě tam včera viděla. |
| Renata: | Nechceš se projít a zavzpomínat na ty časy? |
| Lilly: | Ráda, ale na který časy? |
| Renata: | No přeci, vždy’t víš. |
| Lilly: | Jo, jasně. |
| Renata: | Vypadáš jako bys snad ani nevěděla. |
| Lilly: | To se ti jen zdá. |
Záběr z dálky na gestikulace, jdou směrem do Pařížské ul., přibližně 20s na konci začínající zvuk orloje, který se prolíná i do loučení, potřeba extra nahrát.
| Renata: | Jé, to je zas hodin, až se mi z toho přesypaly přesýpací hodiny. Asi budu muset jít. |
| Lilly: | To je škoda. |
| Renata: | Bohužel, čas je nemilosrdný, jako studená sprcha po ránu ostatně i jako život sám. |
| Lilly: | Samozřejmě |
| Renata: | Sbohem |
Obě se rozcházejí, záběr z dálky. Lilly pokračuje směrem na magistrát.
Lilly uvidí lucku, jak kreslí obraz. Lucka obraz zmuchlá a vyhodí. Kýve hlavnou a vypadá naštvaně a beznadějně. Dá si pauzu, uvidí Bětku a zadívá se do ní, následuje dialog.
Celé scéna v romatickém duchu. Lilly běží z Perlovky do Franty. Matěj jde proti ní a dívá se na jinou stranu. Lilly běží pod stromy a sráží Matěje.
| Matěj: | Ty volé! |
Lilly leží na zemi. Záběr z jejího pohledu na oblohu, stromy. Po chvilce se nad ní nahýbá Matouš.
| Matouš: | Nestalo se Vám něco slečno? |
| Lilly: | Ne, jsem v pohodě. |
| Matouš: | Podejte mi ruku slečno, pomohu Vám nahoru na nohu. |
| Lilly: | Vy máte ale sílu, zvedl jste mě jako pírko. |
| Matouš: | Vždyť jste lehká jak pírko. |
| Lilly: | Jste pravý gentleman a s své patky hoden. |
| Matouš: | Chtěla by jste hřeben? |
| Lilly: | Ne, ale jak vidím jste dobře zásoben. |
| Matouš: | A kam ten spěch slečno? |
| Lilly: | Spěchám na spěšný vlak, ale kvůli vám ho klidně nechám ujet. |
| Matouš: | Ale no tak, nejste přeci ujetá. |
Lilly pokračuje v běhu.
Celé scéna v romatickém duchu. Lilly běží do Franty. Kuba jde proti ní a dívá se na jinou stranu. Lilly běží pod stromy a sráží Kubu.
| Matouš: | Ty volé! |
Lilly leží na zemi. Záběr z jejího pohledu na oblohu, stromy. Po chvilce se nad ní nahýbá Kuba.
| Kuba: | Nestalo se Vám něco slečno? |
| Lilly: | Ne, jsem v pohodě. |
| Lilly: | Děkuji Vám, nashle. |
| Kuba: | Kam ten spěch, slečno? |
| Lilly: | Pusťte, pospíchám, vlak na mě nepočká. |
| Kuba: | Ale slečno... |
Lilly pokračuje v běhu.